Loutkové divadlo v Libáni vzniklo v roce 1914. Založili ho hodinář a zlatník Josef Martínek a kominický mistr Jaroslav Marek.
Zpočátku hráli příležitostně, později pravidelně každý týden v Hostinci u Koruny. Pro velký zájem přestaly prostory vyhovovat a tak se divadelníci přestěhovali do místní školy.
V roce 1935 se ochotníci opět stěhovali, a to do nově postavené Sokolovny, kde našli „domov“ na dlouhých 70 let.
V zákulisí se vystřídala nespočetná řada loutkářů a v hledišti několik generací. V tomto prostředí vyrostla celá řada vynikajících loutkoherců pod vedením Jiřího Jandy, který vedl a učil „mladou generaci“ hrát divadlo a s obrovskou trpělivostí vychoval řadu lidí, které k hraní divadla přivedl, a loutkovému divadlu zůstali věrni celý život. Posledním působištěm loutkářů je od roku 2004 Kulturní dům, kde vzniklo malé, útulné divadélko pro 80 diváků.
Ve vedení loutkového divadla se kromě zakladatelů vystřídala celá řada osobností. Výraznou zásluhu na šíření dobrého jména divadla Martínek měl dlouholetý principál Jan Řezníček. A právě on, v 70. letech přišel s návrhem, aby se loutkové divadlo pojmenovalo po svém zakladateli. Soubor vedl přes 30 let a měl největší zásluhu, že divadélko „udržel při životě“ i v době, kdy neměl doslova s kým hrát.
Po jeho odchodu se stal principálem František Grossman. Jeho myšlenka, vybudovat kvalitní zázemí pro členy souboru a vytvořit dobré prostředí pro realizaci divadelních představení se od roku 2012 postupně stávala skutečností. Zákulisí i ostatní prostory loutkového divadla prošly rekonstrukcí, zlepšilo se technické vybavení, proběhla renovace hlediště a vybudovala se klubovna.
Cíl, který si stanovil poslední principál, a to je přiblížit loutkové divadlo malým divákům v dnešní „technické době“ a vybudovat pevnou základnu souboru se mu podařil, a tím nastavil směr, kterým se loutkáři řídí doposud. Během jeho působení divadlo Martínek oslavilo 100. výročí od svého založení. U této příležitosti uspořádali loutkáři slavnostní večer, kde obdrželi bývalí i současní členové souboru Pamětní listy a loutkové divadlo Martínek převzalo, z rukou předsedy SALu, pana Jana Péma, plaketu Matěje Kopeckého za staletou nepřetržitou činnost. Současně byla slavnostně zahájena výstava loutek, rekvizit a textové a fotografické dokumentace, která mapovala historii divadla.
Od roku 2006 hráli loutkáři pod ochotnickým souborem „Bozděch“ a úzká spolupráce obou
souborů přinesla nejeden úspěch. V roce 2011 založil soubor Občanské sdružení a v roce 2016 se zaregistroval jako Spolek.
Každou novou divadelní sezonu zahajují loutkáři přehlídkou amatérských loutkových divadel „Řezníčkova Libáň“, během které vystupují soubory z okolních i vzdálenějších míst a hrají představení různých žánrů. Přehlídka trvá od konce října do poloviny prosince.
Od ledna následujícího roku hraje soubor svá pravidelná divadelní představení každou druhou sobotu v měsíci. Neméně důležitá je zájezdová činnost divadla . Loutkáři hrají na přehlídkách a festivalech, kde se prezentují jako soubor, který má svou tradici a patří mezi nejstarší a nepřetržitě hrající loutková divadla. Zároveň také reprezentují město Libáň.
Za více jak stoleté působení loutkového divadla se vystřídala v souboru celá řada lidí, kterým přinášelo divadélko potěšení a současně i radost, kterou rozdávali mezi malé i velké diváky. Podle zachovalých kronik a zápisů jich bylo téměř 250. Někteří „nakoukli“ jenom na chvilku, ale hodně bylo těch, co divadlu propadli a zůstali hrát desítky let a někomu to vydrželo celý život.
Přehled některých herců loutkového divadla:
Josef Martínek, Jaroslav Marek, J. Palouš, sedlář Palička, lékárník Nosek, truhlář Trnka, učitelé Vojtěch Španihel, František Vojtíšek a Krystýna Havlová, Karel Randák,. Václav Patka, pan Chaloupecký,M. Dubská (Marková), A. Arnoldová (Novotná), S. Marek, J. Janda, Zdeněk Klár, Jiří Kolbaba, Miloš Fýba, Ivan Altman, Rostislav Bubák, Jaroslav Řezníček, František Grossman, Míla Lucký, Jan Řezníček, Ludmila Kyzivátová, Hana Krásenská, Václav Plesar, Jana Marková, Miloš Buchar, Eva Košvancová, Jan Jůza, Milan Kazda, Milan Reihelm, Josef Kalina, Josef Plíšek, František Šulc, Petr Stránský, Jiří Švorc, P. Malát, L. Haken, Š. Janečková, M. Hálová, I Martínek, T. Košvanec, D. Kotalík, Josef Stránský.
Hlavní výtvarníci:
akademický malíř František Max, Miloš Buchar, Josef Stránský.
Nejúspěšnější inscenace:
Míček Flíček, Skákavá princezna, Začarovaný les.
V současné době má soubor 24 členů a jeho vedoucím je Tomáš Košvanec.
České loutkářství bylo zapsáno 1. prosince 2016 na seznam kulturního dědictví UNESCO, protože má letitou tradici a je právem považováno za nehmotné kulturní dědictví, které je důležité podporovat a přenášet z generace na generaci.
Naše motto: „Divadlo děláme pro děti, jedná se o tradici, kterou ctíme a která nás zavazuje. Chceme připravovat tradiční pohádky a mít stále plné hlediště smějících se dětí“.